Mně se to stalo hned na začátku. Vybrala jsem podle mě své nejlepší fotografie, poslala je do Shutterstocku a čekala, co se stane.
A nestalo se nic. Nepřijali mě.
Dnes už vím, že „moje nejlepší fotografie“ a „fotografie, kterou chce fotobanka“ nemusí být vůbec totéž.
Pokud vám fotobanka zamítla fotografii, rozhodně to nemusí znamenat, že neumíte fotit. Důvod může být technický, právní, obsahový nebo prostě v tom, že fotografie v danou chvíli nesplňuje požadavky konkrétní platformy.
Pojďme se podívat na nejčastější důvody.
1. Fotografie není dostatečně ostrá
Neostrost je asi nejčastější důvod, proč fotobanka zamítne fotografii. A je zrádná. Na displeji telefonu nebo v malém náhledu vypadá snímek naprosto v pořádku, ale recenzent si ho prohlíží ve velkém rozlišení, kde se každý drobný posun zaostření okamžitě ukáže.
Nejčastěji jde o zaostření vedle - třeba na ucho místo na oko, na kytku před modelem místo na model, nebo o mírné rozhýbání při delším času. Někdy fotografii ubere ostrost i objektiv, který na plné cloně prostě nekreslí tak čistě.
Než snímek nahrajete, otevřete si ho v editoru ve stoprocentní velikosti a projděte ta místa, která mají být ostrá. Trvá to pár vteřin a ušetří to spoustu zamítnutí.
2. Šum a technické nedostatky
Digitální šum, barevné skvrny ve stínech, artefakty z komprese nebo vady vzniklé při vysokém ISO patří mezi technické důvody, kvůli kterým může fotografie neprojít. Znovu platí, že v malém náhledu je nemusíte poznat.
Moderní fotoaparáty i telefony dnes zvládají horší světlo mnohem lépe než přístroje, se kterými jsem začínala. To ale neznamená, že problém zmizel. Když fotíte v šeru, telefon si výsledek dost výrazně dopočítá a v detailu pak můžou vzniknout mazanice, které vypadají hůř než klasický zrnitý šum.
Pomůže fotit s nižším ISO, dosvítit scénu, použít stativ, případně vybrat variantu snímku pořízenou za lepšího světla.
3. Přepaly, příliš tmavá místa a špatná expozice
Když jsou v obraze velké vypálené plochy bez jakékoli kresby, nebo naopak stíny, ve kterých už není co zachránit, může to být důvod k zamítnutí. Zákazník totiž s takovou fotografií nemůže dál pracovat.
Malý přepal na odlesku kovu nebo na slunci samozřejmě vadit nemusí. Problém nastává, když se ztratí podstatná část scény - třeba celé nebe nebo obličej.
Nejjednodušší prevence je fotit do RAWu a při focení sledovat histogram. Expozici pak doladíte v editoru, aniž byste přišli o detaily.
4. Artefakty po úpravách
Paradoxně hodně fotografií neprojde ne kvůli tomu, jak byly vyfoceny, ale kvůli tomu, jak byly upraveny. Příliš agresivní odšumování vytvoří plastový, rozmazaný povrch pleti. Přehnané doostření udělá kolem hran světlé lemy. HDR umí zanechat šedivé svatozáře kolem střech a stromů.
Podobně se pozná i nedotažená retuš: zbytky po klonovacím razítku, opakující se textura, useknutá část objektu.
Já si dnes po úpravách nechávám fotografii ještě jednou projít ve stoprocentním zvětšení. Když si všimnu, že úprava je vidět dřív než samotná fotografie, vrátím se o krok zpět.
5. Příliš výrazné úpravy
Tohle je jemnější téma. Výrazná úprava není sama o sobě špatně - existují fotografie, kde je silné barevné ladění přesně to, co dělá snímek zajímavým. U stockové fotografie ale platí, že zákazník ji obvykle chce zasadit do vlastního vizuálního stylu.
Silně tónovaný snímek s posunutou barevností nebo extrémním kontrastem se do cizí grafiky vkládá hůř. Proto se u běžných komerčních témat vyplatí spíš civilní, přirozené zpracování.
Záleží tedy na konkrétní fotografii a na tom, k čemu má sloužit. Když si nejste jistí, můžete nahrát civilnější variantu a výrazně upravenou verzi si nechat pro vlastní portfolio.
6. Fotografie je příliš podobná jiné fotografii
Když jsem začínala, nahrávala jsem ze série klidně deset skoro identických snímků a doufala, že se aspoň jeden chytne. Fotobanky ale tenhle přístup nemají rády a označí je jako téměř duplicitní obsah.
Dává to smysl i z praktického hlediska. Zákazník nechce listovat dvaceti variantami téhož, chce vybrat jednu dobrou fotografii.
Ze série proto vyberte dvě, tři opravdu odlišné varianty - jiný výřez, jiná kompozice, jiná situace. Zbytek nechte ležet.
7. Fotografie není dostatečně použitelná pro zákazníka
Tohle byl v mém případě ten hlavní důvod, i když jsem si to tehdy neuvědomovala. Moje fotografie byly technicky slušné a mně se líbily. Jenže krásná fotografie a komerčně použitelná fotografie nejsou totéž.
Zkuste si u každého snímku položit jednoduchou otázku: Kdo by tuto fotografii mohl použít a k čemu? Když umíte odpovědět jednou větou - třeba „do článku o práci z domova“ nebo „na web kavárny“ - je to dobré znamení. Když odpověď nenajdete, fotografie na fotobance nejspíš zapadne.
Konkrétní náměty, které tenhle test obvykle projdou, jsem sepsala v článku Co fotit na fotobanky? 20 nápadů, které můžete vyfotit i dnes.
8. Logo, ochranná známka nebo jiný právní problém
Rozpoznatelná loga, nápisy značek, potisky na oblečení, design výrobku nebo obal produktu můžou být pro komerční využití problém. Fotobanka takový snímek buď zamítne, nebo ho zařadí jen do redakčního použití.
Sem patří i architektonické prvky, umělecká díla nebo grafika na obrazovce zařízení. Není to právní rada a rozhodně to nejsou absolutní pravidla - konkrétní požadavky se liší podle fotobanky i podle typu obsahu, takže je vždy dobré si projít oficiální pokyny dané platformy, například nápovědu pro přispěvatele Shutterstocku.
V praxi hodně pomůže fotit tak, aby značky nebyly v záběru, nebo je při úpravě odstranit.
9. Lidé na fotografii a chybějící souhlas
Fotografie s lidmi patří k tomu nejžádanějšímu, ale zároveň k nejcitlivějšímu. U rozpoznatelných osob obvykle fotobanka pro komerční využití požaduje podepsaný souhlas modelu, takzvaný model release, a bez něj fotografii zamítne nebo omezí její použití.
Rozpoznatelný přitom nemusí být jen obličej. Někdy stačí výrazné tetování nebo jiný jednoznačný znak.
Pravidla i formuláře se mezi fotobankami liší, proto si je vždy zkontrolujte přímo u konkrétní platformy, kam nahráváte. Když souhlas nemáte, může pomoct fotit lidi tak, aby nebyli identifikovatelní - ze zad, v pohybu, s detailem rukou.
10. Fotografie jednoduše nesplňuje aktuální požadavky fotobanky
Někdy není chyba v žádné konkrétní vadě. Fotobanka má prostě vlastní pravidla a ta se v čase mění. To, co prošlo před několika lety, nemusí automaticky projít dnes.
Mění se i to, čeho už má fotobanka v katalogu dost. U hodně zaplněných témat bývá laťka výrazně vyšší než u témat, kterých je málo.
Univerzální důvod zamítnutí neexistuje a nemá smysl si ho domýšlet. Pokud fotobanka uvede konkrétní důvod, pracujte přesně s ním - to je nejspolehlivější informace, kterou máte.
Mně také fotobanky jednou řekly ne
Když jsem se poprvé hlásila do Shutterstock Contributor, vybrala jsem fotografie, které jsem tehdy považovala za své nejlepší. Byla jsem si docela jistá. A nepřijali mě.
Bylo to nepříjemné. Člověk to v tu chvíli bere osobně, protože do těch fotografií dal kus sebe.
Zkusila jsem to znovu a podruhé to vyšlo. Dnes se na tu zkušenost dívám úplně jinak. Nešlo o to, že bych neuměla fotit. Šlo o to, že jsem ještě nechápala, co po mně fotobanka vlastně chce.
Jestli vás zajímá, kam mě to dovedlo dál, popsala jsem to v článku 10 let na fotobankách: co jsem se za tu dobu naučila.
Co udělat, když vám fotografii zamítnou?
1. Podívejte se na důvod zamítnutí, který fotobanka uvedla. Bývá stručný, ale skoro vždy míří k jádru problému.
2. Otevřete si fotografii ve stoprocentní velikosti a prohlédněte si ji tak, jak ji viděl recenzent.
3. Zjistěte, jestli problém není technický - ostrost, šum, expozice, artefakty po úpravách.
4. Zkontrolujte osoby, loga, značky a další právní otázky.
5. Zamyslete se, jestli je fotografie skutečně použitelná a jestli si dokážete představit konkrétního zákazníka.
6. Neberte zamítnutí osobně. Není to hodnocení vás jako fotografa.
7. Zkuste příště jinou fotografii nebo jinou variantu ze stejné série.
Moje rada začátečníkům
Když vám první fotografie neprojde, neznamená to, že máte přestat. Na začátku se stejně nejvíc učíte právě tím, že zkoušíte, sledujete výsledky a postupně zjišťujete, co fotobanky chtějí.
Cílem není vytvořit jednu dokonalou fotografii, která projde. Cílem je naučit se dělat kvalitní a použitelné snímky opakovaně a postupně z nich složit portfolio, které někam vede.
Když si chcete udělat obrázek o tom, jak celý systém funguje, začněte článkem Co jsou fotobanky? Jednoduše vysvětleno pro začátečníky. Jestli váháte, jestli se do toho dnes vůbec pouštět, mrkněte na Má dnes ještě smysl začít s fotobankami?. A o tom, co z toho reálně přijde na účet, píšu v článku Kolik se dá vydělat na fotobankách? Realita po 10 letech.
Chcete zvýšit šanci, že vaše fotografie projdou?
Než začnete fotografie nahrávat, podívejte se, jaké snímky mají pro fotobanky největší smysl.
