Čím fotím: od Nikonu D90 až po iPhone 14 Pro

Začínala jsem s Nikonem D90

Můj první Nikon byl D90. Je to dnes už poměrně starý fotoaparát, ale tehdy pro mě představoval obrovský posun. Nikon D90 byl uvedený v roce 2008 a měl 12,3Mpx DX snímač o velikosti 23,6 × 15,8 mm. Nabízel ISO 200-3200 s možností rozšíření na ISO 100 a 6400 a ukládání do RAW formátu NEF.

Dnes už mohou tyhle parametry působit skoro úsměvně, ale tehdy jsem byla nadšená. Najednou jsem měla možnost mnohem víc ovlivnit, jak bude výsledná fotografie vypadat, a hlavně jsem se začala učit pracovat s fotoaparátem jinak než jen přes automatický režim.

D90 mi zároveň ukázal jednu věc, která se mnou zůstala dodnes. Technika je důležitá, ale sama o sobě dobrou fotografii neudělá.

Objektivů jsem za ty roky vystřídala celou řadu. Od širokoúhlých objektivů přes klasické univerzály až po teleobjektivy. Každý měl svoje využití a v různých obdobích jsem měla jiné potřeby. Objektivy jsou ale kapitola sama pro sebe, takže se na ně podíváme zase v jiném článku.

Potom přišel Nikon D7200

Po nějaké době jsem přešla na Nikon D7200. Tady už byl rozdíl opravdu znát. D7200 měl 24,2Mpx DX snímač, procesor EXPEED 4 a rozsah citlivosti ISO 100-25 600, s rozšířením až na ISO 102 400. Nabízel také 51bodové automatické ostření a samozřejmě možnost fotografovat do RAW.

Pro mě to byl další krok dopředu. Fotila jsem víc, získávala jsem zkušenosti a zároveň jsem začínala mnohem víc přemýšlet nad tím, co vlastně od techniky potřebuji.

To je podle mě docela důležitá fáze, kterou člověk při fotografování zažije. Na začátku chce většinou lepší foťák. Potom zjistí, že potřebuje lepší objektiv. Pak další objektiv. A někdy ještě jeden.

Až později začne řešit, jestli to všechno opravdu potřebuje.

Nikon Z6 byl velký skok

Další zastávkou byl Nikon Z6. Tady už jsem přešla z klasické zrcadlovky na bezzrcadlovku a zároveň na full-frame.

Z6 má 24,5Mpx full-frame snímač o rozměrech 35,9 × 23,9 mm, citlivost ISO 100-51 200, 273bodový hybridní systém automatického ostření a stabilizaci snímače. Umí také 4K video a ukládání do 12- nebo 14bitového RAW formátu.

Z technického pohledu to byl samozřejmě úplně jiný fotoaparát než můj první D90. A bavilo mě to. Měla jsem k dispozici skvělou techniku a mohla jsem z ní dostat opravdu kvalitní fotografie.

Jenže pak se začala měnit moje vlastní potřeba.

A dnes fotím iPhonem 14 Pro

Dnes mám nejčastěji v ruce iPhone 14 Pro.

A možná by někdo čekal, že po Nikon Z6 budu chtít další ještě lepší fotoaparát. Jenže ono to tak úplně není.

iPhone 14 Pro má hlavní 48Mpx fotoaparát, 12Mpx ultraširokoúhlý fotoaparát a 12Mpx teleobjektiv s 3× optickým přiblížením. Umí také Apple ProRAW, makro fotografii, noční režim a natáčení 4K videa.

Ale parametry pro mě nejsou to nejdůležitější.

Největší výhodou je, že ho mám pořád s sebou.

Nemusím přemýšlet, jestli si vezmu fotoaparát. Nemusím si připravovat brašnu. Nemusím mít pocit, že jdu „fotit“. Telefon mám u sebe prakticky pořád a když něco zajímavého uvidím, můžu jednoduše vytáhnout telefon a fotografovat.

A právě to mi dnes vyhovuje nejvíc.

Neznamená to, že je telefon lepší než Nikon

Tohle bych chtěla zdůraznit. Netvrdím, že iPhone 14 Pro nahradí Nikon Z6 ve všech situacích.

Nenahradí.

Velký snímač, výměnné objektivy, práce s hloubkou ostrosti, RAW a možnosti nastavení klasického fotoaparátu jsou pořád úplně jinde. Pokud bych šla cíleně fotit něco, kde potřebuji maximální kontrolu nad výsledkem, sáhla bych po fotoaparátu.

Jenže většinu času takové podmínky nepotřebuji.

A pokud mám na výběr mezi skvělým fotoaparátem, který zůstane doma, a velmi dobrým telefonem, který mám v kapse, pro mě dnes často vyhraje telefon.

Přemýšlím o dalším upgradu

Samozřejmě ale nebudu tvrdit, že mě nová technika neláká. To by u člověka, který se zajímá o fotografování, asi ani nebylo úplně uvěřitelné.

V poslední době mě hodně láká nové vivo X300 Ultra. A podle parametrů je opravdu zajímavé. Nabízí 200Mpx hlavní fotoaparát, 50Mpx ultraširoký fotoaparát a 200Mpx teleobjektiv. Má také 16 GB RAM, 1TB úložiště a 6600mAh baterii.

Jenže zatím je to spíš chtíč než potřeba.

A právě to je podle mě docela podstatný rozdíl.

Můj iPhone 14 Pro mi pořád vyhovuje. Fotím s ním, upravuji fotografie a používám ho každý den. Nemám pocit, že by mě nějak zásadně omezoval. Takže zatím nemám důvod ho měnit jen proto, že existuje něco novějšího a papírově lepšího.

Možná to znáte sami. Člověk si začne číst parametry, koukat na ukázkové fotografie a najednou má pocit, že svůj současný přístroj nutně potřebuje vyměnit. Přitom ještě před týdnem s ním byl úplně spokojený.

U mě je to teď přesně tak.

Vivo mě láká. Ale iPhone zatím měnit nemusím.

Co jsem za ty roky pochopila

Když se podívám zpátky na cestu od Nikonu D90 přes D7200 a Z6 až k iPhonu, přijde mi zajímavé, jak moc se změnil můj pohled na fotografickou techniku. Hodně mi o ní napověděla i zkušenost s prodejem fotografií, o které jsem psala v článku 10 let na fotobankách: co jsem se za tu dobu naučila.

Na začátku jsem řešila hlavně to, co fotoaparát umí.

Dnes mnohem víc řeším, jestli ho skutečně používám.

Můžete mít doma skvělý fotoaparát, několik objektivů a perfektní výbavu. Ale pokud ji necháváte doma, protože je těžká, nepraktická nebo se vám ji jednoduše nechce nosit, může vám být k ničemu.

Fotografie pro mě nikdy nebyla jen o technice. A čím déle fotím, tím víc to platí.

Dnes mám raději fotoaparát, který mám skutečně po ruce, než ten nejlepší fotoaparát, který zrovna leží doma ve skříni.

A možná právě proto mi teď nejvíc vyhovuje obyčejná věc, kterou nosím každý den v kapse.

Objektivům se podíváme na zuby příště

Objektivů jsem za ty roky vyzkoušela opravdu hodně. Od širokáčů až po teleobjektivy. Které mi přirostly k srdci, které bych si koupila znovu a bez kterých se naopak obejdu? Na to se podíváme zase v jiném článku.